Kapitola 8.

Klamavá realita

Všude byla tma. Kana se rozhlídla kolem sebe. Jako kdyby tu už někdy byla. Ne! Určitě tu už někdy byla. Ano. Tohle je její svět. Její svět snů.

„Už jsi zase konečně tady?“ usmála se jedna postava.

„Ano...“ usmála se Kana.

V ten moment se objevila i druhá postava. Tentokrát byly v její siluetě vidět i druhá postava. Podívala se na Kanu. V její obličeji byl náznak smutku.

„Kano... Teďka nemůžeš být tady. Pod školou je laboratoř. Yumemi sice může být hodná učitelka, ale její... No.. Dejme tomu, že asistentka...“

„Nemůže to být...“ chtěla se zeptat první dívka, ale druhá dívka jí zastavila.

„Osoba X?“ zeptala se Kana.

Náhla před Kaninýma očima něco zvláštně probliklo. Bylo to zvláštní. Jako kdyby se sem někdo snažil dostat, ale tenhle svět mu to nedovolil. Kana si byla stoprocentně jistá, že viděla v dálce něco probliknout.

„Na tom teďka nezáleží, Kano. Dvě holky jsou v nebezpečí. Musíš je zachránit“ řekla druhá dívka.

„Jak to mám udělat? Nemám žádnou speciální sílu...“ řekla Kana.

„Ale máš Kano... Pomysli na to, že chceš letět a budeš letět. Pomysli na to, že jsi neporazitelná a budeš neporazitelná“ řekla druhá dívka.

„Kano, zapomněla si snad na to jak jsi se mohla dotknout Ellen? Sice jsem jí díky tomu prvně nevěřila, ale vypadá to, že za tím opravdu není. Byla to tvoje vlastní moc. Máš neuvěřitelnou moc dokázat cokoliv, v co budeš věřit, že dokážeš! S takovou mocí jsi se narodila. Jenom musíš věřit.“ řekla první dívka.

„A dokážu já zachránit ty dvě dívky o kterých mluvíte?“ zeptala se Kana.

„Ano, jsem si jistá, že to dokážeš. Jen si musíš věřit“ usmála se.

---

Vracíme se zpátky do sklepení. Do tajné laboratoře slečny Yumemi. Za jejími zády se začalo dít něco neskutečného. Chiyuri chce získat Grimoár. Ale proč? Oh. My vlastně víme proč. Chiyuri přece věří, že by v tomto grimoáru mohlo být kouzlo, které by bylo schopné všechny vrátit domů.

„Jak... Jak si to udělala!?“ zeptala se Chiyuri.

Její smrtelná střela byla totiž odražena něčím neznámým. Nemohla to být karta kouzel! V této cele je speciální bariéra co tyto karty blokuje. Byla velmi složitá vyrobit a proto existuje jenom v této cele. Tak čím to sakra je? Že by to nefungovalo? Ne! To přece nemůže být možné.

„No to je jedno“ vykřikla s úsměvem Chiyuri a vytáhla samopal.

Začala střílet. Kulky lítaly po celé místnosti. Záblesky výstřelu byly viditelné desetkrát za sekundu! To znamená, že Chiyuri ze své zbraně vypálila deset nábojů za sekundu. A tato střelba trvala 5 sekund. Chiyuri v tento moment měla fakt úmysl zabít. Měla chuť zabít člověka, co se chová tak namyšleně jako ona. Připomínalo jí to její staré spolužačky. Střely trefily všechno... Jen ne Alice...

„Co.. Co to!?“ vykřikla Chiyuri.

Chiyuri nemohla uvěřit vlastním očím. To čeho byla svědkem se těžko popisuje. Určitě nemohla minout. Díry od projektilů však byly na úplně jiném směru, než kam mířila. To musela být nějaká karta kouzel!

„Vypadá to, že ses přepočítala“ usmála se Alice.

Chiyuri zůstala v pozoru. Holt prostě jí nemůže zabít. Používá nějakou zvláštní magii. To je jedno. Tu mříž za kterou je uvězněna nikdy nerozbije.

Najednou jí někdo zaklepal na rameno.

„Chiyuri, co tu sakra děláš? Pojď nahoru, potřebuji tvojí pomoc s něčím“ řekla Yumemi.

„Ano profesorko už tam budu“ usmála se Chiyuri.

Její tón hlasu který měla k Yumemi byl úplně jiný, než ten který měla k Chiyuri. Jako kdyby byla úplně jinej člověk. V přítomnosti Yumemi je to absolutní UwU OwO hipík.

Yumemi se na ní usmála a šla do laboratoře která se nacházela v horní části sklepa. Ten sklep který se nachází tady pod školou má více pater. To nejspodnější je právě toto vězení, kde se nachází Alice s Marisou. Jakmile Yumemi odešla nahoru, Chiyuri se podívala na Alice a řekla.

„Tentokrát si měla štěstí, ale ten Grimoár mi vydáš. Příště to bude horší. Těš se“ řekla Chiyuri a odešla nahoru za Yumemi.

Konečně je pryč. Řekla si Alice. Ještě, že jsem se naučila tu Makaiskou magii. Je trošku odlišná od tohoto světa a to mi zachránilo krk. Ta husa by mě jinak doopravdy zabila. Teďka si budu muset nějak poradit s těmi mřížemi. Říkala, že se mi je nepodaří rozbít hmph. Zkusím tuhle destruktivní magii co jsem se naučila z démonského grimoáru číslo 34. I když. Kdyby to nefungovalo, nevyhodila bych do povětří jenom sebe, ale i mou nebohou Marisu. Co teď? Říkala si Alice a zkoušela si vzpomenout, co všechno se naučila.

---

„Takhle?“ zeptala se Alice.

„Ano! Už to skoro máš“ usmála se Shinki.

Alice a Shinki spolu seděli u velkého stolu. Bylo to v Shinčinino domě. No, nebyl to úplně dům, ale velké gotické sídlo. Shinki nejspíš hodně obdivovala tento kus kultury a to se podepsalo i na Alice, která díky Shinki nosila klasické oblečení gotické lolity.

Sídlo bylo fakt obrovské na to, že v něm bydleli jenom 3 lidi. Shinki jako majitelka, Alice jako její dcera a Yumeko jako jejich služka. Tyto 3 tu spolu žily v harmonii. Alice si na tento život zvykla. Mohla tady na všechno zapomenout.

Avšak jedna věc jí trápila. Ta prázdnota... Sídlo se nacházelo uprostřed ničeho. Venku je klasická Makaiská příroda. Jelikož Shinki jako stvořitelka tohoto světa musí i pro tento svět vynakládat nějakou magickou energii, tak je příroda kolem opravdu jednoduchá. I tak je ale krásná! Jenom hodně prázdná. Dům ve kterém tyhle 3 bydlí má několik pokojů. Je tu i část pro nižší služky, což jsou panenky bez duše které plní rozkazy od hlavní služku Yumeko. Jinak nic. Obrovská prázdnota.

To co Alice postrádá jsou nějaké kamarádky. Shinki si s ní sice občas hraje, ale taky na ní nemá celé dny. I když se tahle část Makaie může zdát prázdně. Makai je velký a je tu i jedno velké město kde žije spousta magických stvoření! A Shinki se o tohle všechno musí starat! A ještě aby toho nebylo málo, má zde i nějakého vězně na kterého musí dohlížet. Takže Shinki má fakt hodně práce!

A Yumeko je... prostě Yumeko. Není to taková klasická služka kterou byste si představovali. Ano, dělá i normální práce jako každá jiná, ale tahle je v něčem speciální. Je to bojová služka co chrání tohle sídlo před vetřelci když tu zrovna Shinki není. Ne nadarmo se jí v Makai říká nejsilnější Shinčin výtvor. Ale to odpočujeme, ačkoliv je to velmi milá osoba, tak Alice hledá trošku jiný typ člověka. Typ člověka se kterým by mohla blbnout.

Shinki si všimla toho, jak je Alice osamocena a rozhodla se jí naučit její první magii. A je to zrovna magie ve které se Shinki specializuje a to dát život neživým věcem. Alice si hodně ráda šije panenky a tak se Shinki rozhodla, že jí to ukáže na nich.

„Shinki, mám to dobře?“ usmála se Alice.

Panenka se začka hýbat a přistála na rameno Alice.

„Ano Alice, to je perfekntí!“ usmála se Shinki.

---

Vracíme se zpátky do podzemí. Alice se nachází v šeredné situaci. Uvězněná v cele, ze který se nejde dostat ven. Ale najednou jsi vzpomněla na toto. Má přece tuhle magii. Magii co dokáže oživovat neživé. Pokud to teďka použije na svou panenku, tak by jí mohla využít tak, aby ukradla Chiyuri klíče od zámku a ona by mohla utéct. Problémy jsou ale následující. Oživovací magie stojí hodně many. V případném souboji by se musela spoléhat na karty kouzel, které manu nevyužívají, protože už jsou předpřipravené dopředu. Proto je může používat prakticky kdokoliv. I člověk jménem Marisa. Tím se dostáváme k druhému problému. Co sakra s Marisou. Nemůžu jí tu přece nechat. Dokud spí, tak se ani na panenky, že jí odnesou nemůže spoléhat. A třetí problém je, že neví kudyma vlastně utéct. Takže nejdřív bude nejlepší nějak prozkoumat okolí. Na to je Alice expert. Jenom tohle je uzavřená místnost, tady si nemůže moc dovolit panenky ovládat jak to dělala předtím. Musí jin dát vlastní myšlení aby se dokázali skrýt kdyź ucítí nebezpečí. Musí jim dát život. Tímhle zabije dvě mouchy jednou ranou, ale bude jí to stát hodně magické energie. Bude potřebovat minimálně 3 takové panenky. Jedna co bude hledat východ. Druhá co bude hlídat okolí a třetí co ukradne ty zatracené klíče aby se odsud dostali.

Když si Alice v hlavě přebírala tyto věci, tak se za její zády začal někdo zvedat. Byla to Marisa!

„Alice?“ zeptala se Marisa z polospánku.

„Aaaaaa“ vykřikla Alice.

Byla to přirozená reakce. Žádný člověk by nezůstal 100% v klidu kdyby mu někdo přerušil tak hluboký tok myšlenek.

„Tohle už mi nedělej“ řekla Alice.

Marisa se začala tomu smát.

„Hahaha, promiň promiň, chtěla jsem vidět takovou reakci lol“ řekla Marisa.

Alice se trošku začervenala. Nejspíš studem když si představila jak vtipně musela pro Marisu vypadat.

„Každopádně kde to jsme, Alice?“ zeptala se Marisa.

„No, Chiyuri chce po mě grimoár který ani nemám a tak nás kvůli tomu zavřela sem“ odpověděla Alice.

„Chiyuri? Já to věděla, Mima měla celou dobu pravdu“ řekla naštvaně Marisa.

„Myslíš tu aféru s falešným měsícem? Vypusť to už z hlavy, to nemá s momentální situací nic společného. Navíc si jen horkotěžko dokážu představit, že by dva obyčejní lidé dokázali zastavit měsíc“ řekla Alice.

„Ale ale...“ pokoušela se najít slova Marisa.

„Je sice pravda, že lidi jsou omezení v tom co můžou dělat, ale to neznamená, že nedodrží slib co dali!“ vykřikla Marisa.

„I tak se ale Mima cítila silnější, ne? I když to byla jenom Iluze nekonečné noci, Marisa dostala co chtěla. Problém je, že jste tuto Iluzi prokoukli a tím pádem ten efekt té síly co Mima měla vyprchal“ řekla Alice.

„To je jedno, pojďme se odtud dostat, už mě to tu nebaví“ řekla Marisa.

Alice se na ní domýšlivě usmála a poukázala na klíč co měla v ruce. Mezitím co si takhke vášnivě povídala s Marisou, tak se držela svého plánu. S Marisou po boku se už nemusí ničeho obávat. Už našla i východ a vzduch je čistej. Yumemi a Chiyuri se až moc soustředí na svůj výzkum. Tohle je jedinečná šance utéct a i kdyby byly spatřeny, obě jsou silnější jak ony.

Alice strčila klíč do klíční díry a otočila. Dveře se otevřely a jak Alice tak Marisa plnou rychlostí vyběhly ven. Co ale nečekali byl Alarm. Vypadalo to, že celej tenhle prostor je opatřen proti osobám co sem nemaj přístup.

„Damn, vypadá to, že se bez boje odsud nedostanem“ řekla otráveně Alice

„Aspoň to bude zajímavější!“ vykřikla Marisa.

Jak pro koho. Řekla si ve svých myšlenkách Alice už připravená na souboj. Netrvalo to dlouho co se jim do cesty postavila Chiyuri s cílem je zastavit.

„Kdepak jsi ztratila svou jahůdku“ zeptala se Marisa.

„Nemá čas, postarám se o vás sama! Ačkoliv by mě nikdy nenapadlo že byste dokázaly utéct“ řekla Chiyuri.

„AHAHAHAHAHAHaaaa, hehehehehe hauhihih. Dělám si srandu, čekala jsem to. Snad jste nezapomněli na to, že se nacházíte v mém teritoriu. Hahahahahahahahha. HAHaHahahahahahahahha ahhahhahhhhahah hahhaha...“ začla se divně smát.

Zněla jako porouchaná nahrávka. Strašně divnej smích. Smích co nezněl jako od člověka. Jakmile si Alice uvědomila co se děje, začalo všechno najednou dávat smysl. Tohle není Chiyuri jakou známe. Jak si toho mohla nevšimnout. Tahle má červený oblečení. Ta s kterou Marisa bojovala měla modré. Když byla za těmi mřížemi, tak to necítila, ale tahle Chiyuri v sobě rozhodně má magickou energii. A to znamená, že není člověk.

„Hahahaha konečně si budu moci vyzkoušet mojí sílu“ řekla Chiyuri.

„To těžko. Mariso. Teď!“ řekla Alice.

V ten moment obě dvě vytáhli své nejsilnější karty kouzel, připravené položit tuto bytost co se nachází před nima do bezvědomí. Něco ale bylo špatně. Jejich pohyby se zastavili. Vzduch se zastavil. Celej prostor se zastavil.

„Hehehehe, víte, neříkaj mi námořnice času jen tak pro nic za nic. Tahle magie s kterou jsem se narodila je celkem silná, že ano? Hehehehehehe“ řekla Chiyuri mezitím co kolem nich pochodovala.

„No, hihihi, není to tak, že byste mě mohli v zastaveným časoprostoru slyšet. Však ani zvukové vlny se nemůžou takovým způsobem přenášet. Hihihi“ mumlala si pro sebe a z kapsy si vytáhla bouchačku.

„Víte vy co? Hehehe. Slyšela jsem! Slyšela jsem, že na magii nejvíc platí antimagie. A co je taková antimagie!? Třeba věci vyrobené vědou.“ řekla a namířila jim zbraň co měla v ruce k hlavě.

„Třeba takovej glock. Ten když vás trefí do hlavy, tak byste měly umřít okamžitě... I když, to platí asi pro všechny střelné zbraně.“ usmála se a vystřelila na obě dvě.

Kulky se jim zastavily přímo před hlavou. Tomuhle nemaj jak uhnout. Jakmile Chiyuri spustí čas, tohle je pro ně jistá smrt

„No, už mě to nebaví. Zmizte“ řekla Chiyuri a nechala čas pokračovat.

Stalo se ale něco neskutečného. Kulky se odrazily a jedna z nich dokonce trefila líc Chiyuri. Po tváři jí začala téct krev. Chiyuri cítila obrovské teplo na své tváři a tak se jí dotkla. Podívala se na svou ruku, podívala se na Marisu a Alice co byly absolutně v pořádku.

„Co to!?“ vykřikla Chiyuri.

Chiyuri zůstala v šoku. Jak se tohle stalo? To je jedno. Řekla si. Prostě znovu zastaví čas bude to.

Bum, Chiyuri znovu zastavila čas.

„Haha vaše špinavé triky na mě neplatí“ řekla Chiyuri.

Chiyuri se znovu pokusila namířit svou zbraň na ty dvě. Ale co to? Její zbraň... Neměla jí v ruce. Kde je? Kam zmizela? Však jí celou dobu držela.

„Hledáš tohle?“ řekl nějakej hlas.

Co? Však je zastavenej čas. Jakto? Říkala si Chiyuri.

Když se podívala vzhůru. Stála tam holka s dlouhými blonďatými vlasy. Byla ještě v pyžamu. Chiyuri vytáhla svou druhou bouchačku a pokusila se jí zastřelit. Střely se ale zastavily v čase.

„Spáchala si hřích. Pokusila ses ublížit lidem které mám ráda, za to zaplatíš stejnou mincí“

Řekla ta dívka a na Chiyuri spadla celá mléčná dráha. Nutno podoknout, že to mělo vliv jenom na ní. Chiyuri ani nestihla poznamenat to, že už je mrtvá.

---

„Kaničko, je ráníčko! Příjdeš pozdě do školy“ řekla Ellen.

Kana se konečně probudila ze svého dlouhého snu. Ano to je pravda. I když se její sen zdál dlouhý, opět si vůbec nepamatovala co se v něm stalo. To je jedno. Co je teďka důležitější. Jak dneska stráví svůj novej den ve škole? Co zase s Koishi a Cirno dneska podniknou. Minule jim to zkazila ta mrzoutka Mokou, tak doufejme. Že už jim dá dneska pokoj.

„Kaničko, pojď na sníďanku. Připravila jsem nám dneska lívance“ usmála se Ellen.

„Ano Ellen, už jdu“ usmála se Kana a šla ke stolu.

Jakmile Kana dosnídala. Tak šla rovnou do školy. Na zastávce s ní byla opět Mokou. Nějak spolu nemluvily. Ještě aby jo po tom včerejšku. Mokou se ale rozhodla za ní přijít a říct.

„Hele, omlouvám se za ten včerejšek. Už budu milejší“ řekla Mokou.

Kana moc nevěděla jak na to odpovědět a tak se jenom usmála.